Jdi na obsah Jdi na menu
 


Karel Kryl - Důchodce

15. 5. 2007
Kalhoty roztřepené na vnitřní straně,
zápěstí roztřesené a seschlé dlaně,
kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce,
tak tedy říkejme mu třeba důchodce.

Rukávy u zimníku odřením lesklé,
čekává u rychlíků na zbytky ve skle,
stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce
a pak je střádá do obálky, důchodce.
*: V neděli vysedává na lavičce v sadech
a starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu,
sluníčko vyhledává, naříká si na dech
a vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu.

Na krku staré káro a úzkost v hlase,
když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,
namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,
když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky,
že jednou ze mne bude taky důchodce ...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář