Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaromír Nohavica - Osud

15. 5. 2007
Papoušek arara zobákem z krabičky
vytáh' mi před léty na pouti los,
stálo tam: čeká tě kytara, sláva a písničky,
smůla a rozbitý nos.

Řek' jsem mu: máš krásné peří, papoušku-hlupáčku,
pouťový čaroději,
ale kdo by dnes věřil osudům za kačku,
poukázkám na naději.

®: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka na lemu talíře,
vystydlá polévka zchudlého malíře, malíře, hm.

V zahradě za domem trnul jsem v úžasu,
když potom jednoho dne
spatřil jsem Salome s lilií u pasu,
jak ke mně pomalu jde.

Mé srdce spálila kopřiva, že něco nesmí se,
i když by mělo se dít,
pohřbený zaživa, pak s hlavou na míse,
bylo mi od toho dne těžko žít.

®: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je malůvka, vítr ji pomačká,
pečená brambora zmoklého pasáčka, pasáčka, hm.

S rukama nad hlavou, sám sobě rukojmím,
bojácný o vlastní strach,
procházel Ostravou trhovec odbojný,
já mu šlapal po patách.

Prodával zelí a kedlubny, nohy nás bolely,
zvolna se rozpadal šat,
on tloukl na bubny a já na činely,
tak jsem se naučil hrát.

®: Osud se nepíše přes kopírák,
osud se na pouti nevybírá,
osud je ikona visící v kostele,
knoflíky po kapsách dobrého přítele, přítele, hm.

Salome, vrať se mi, volal jsem do noci
květnaté přívaly vět,
jsem nemocen písněmi, není mi pomoci,
horečka bortí můj svět.

K bytu mi přichází nožíři, cákance na botách,
na zádech plátěný vak,
hraju jen na čtyři akordy života, už jen tak-tak,
už jen tak-tak.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář